Jakub Cigl

Z Miami do Prahy trochu jinak

Největší letecká šílenost v životě.

účinkují:
Jakub Cigl
Chuck Norris
Hanička Zagorová
Bob a Bobek

Lítat se dá všelijak. Normálně, nebo trochu složitěji. No a o tom je nový video, který jsem natočil koncem května a tady na blogu ho servíruju i s přílohou v podobě krátkýho povídání.

Lítat normálně, to ale prostě není pro mě. Normálně lítá každej. Já si naopak potřebuju to lítání dělat zajímavý.

Takže když se ukázala možnost letět z USA zpátky domů s přestupem v Japonsku, neexistovala pro mě jiná možnost. Dlouho jsem čekal na letenky, dlouho jsem váhal, s kým nakonec poletím (samozřejmě myslím leteckou společnost), ale celou dobu jsem věděl, že to udělám.

Pro mě je lítání víc,
než doprava z bodu A do bodu B.

48 hodin v letadle

Skrz koronu to sice dalo 48 hodin jenom v rámci letiště a letadla, ale nejsem člověk, kterýmu by tohle vadilo. 

Nejdřív s American Airlines z Miami přes Dallas do Tokya na Naritu. Pak Qatar Airways do Dauhá a pak do Prahy.

Poletím?

Bohužel to teď není tak, že koupíte a letíte. Doba tomu chce jinak a holt si člověk musí pohlídat, jestli splňuje, či nesplňuje kritéria covidových časů. 

Transit v Japonsku byl sice možnej, ale když o tom lidi na letišti pochybujou, nic s tím neuděláte. Musíte jen doufat, že najdou, co jste našli vy, a pustí vás. Žena v Miami zjišťovala asi 20 minut a našla. Při kontrole v Dallasu už to ale bylo trochu horší, protože žena z Texasu najít nemohla. Následovala půlhodina telefonátů, focení rezervace z Tokya dál. K tomu mě samozřejmě měla za úplnýho idiota, kterej letí z Miami do Prahy přes Japonsko…”a co má bejt jako, jste nikdy neviděla fanouška do lítání?”

No nakonec mě s pohledem “Ty jsi fakt největší idiot, kterýho jsem potkala” a slovy “Oh god” pustila.

13 hodin dle mého gusta

Let z Dallasu do Tokya. 13 hodin. Boeing 787-9 Dreamliner. Prázdný letadlo. Jo to by šlo.

Když k tomu přidáte neskutečný přelet Aljašky, není moc důvod chodit do ledničky pro pudink a vymýšlet pro příště dovolenou v Hurghádě. Takhle bych lítal furt, čím dýl, tím líp. Ve výsledku bylo těch 13 hodin vlastně strašně málo.

7 hodin v Japonsku

Kdyby mi někdo řekl, že se v téhle době podívám do své milované Asie, líbal bych mu nohy. Proto jsem neváhal a jen samotné letiště Narita v aglomeraci Tokya mi prostě bylo dost. Víc jsem si dovolit nemohl, v Japonsku musíte přestupovat ve stejný kalendářní den.

Ale ono i těch 7 hodin bylo 1000x lepší, než 4 dny v USA. Prostě jiná kultura, lidi slušní, nikdo se tady nad nikoho nepovyšuje, všichni jsou milí. Jen teda nějakou sámošku mohli mít otevřenou, abych si to udělal i gastronomicky zajímavý. 

Pro mě je ta Asie prostě nejvíc, i když jen na 7 hodin. 

Nejlepší aerolinka na světě

Na Qatar Airways jsem byl hodně zvědavý. Přeci jen, od nejlepší aerolinky dle hodnocení Skytraxu nečekáte šedý průměr. 

A nic takového se nekonalo. 11 a půl hodiny z Japonska do Dauhá hodnotím jako jeden z vůbec nejlepších letů v životě. 

Pokud někdy budete váhat, Qatarem neprohloupíte. 

Přístup posádky, jídlo, servis, zábavní systém, prostě wow. 

Dauhá

Na to, že letiště v Dauhá stojí pár let, čekal jsem víc. I skrz hodnocen, co jsem našel. Relativně málo místa, kam si sednout, obchody s věcmi, který si v životě nekoupíte, ale je fakt, že šejka obchodem s Rollexkama nezarmoutíš. 

Aspoň mají sprchy, což prostě po 40 hodinách v letadle fakt bodne. Člověk se znovuzrodí, převleče a za chvilku letí dál. Přestup 4 hodiny zas není takovej mordor, aby člověk musel spílat ódy hrůzy, jak je to letiště špatný.

Přes Vltavu

Zbývalo přeletět blízký východ a pak už se skrz Evropu pomalu blížit domů.

Přiznám se, že přímo nad Brnem mi začalo docházet, že tohle neudělám každej den, zvlášť teď, a začalo to být lehce emotivní. 

Tuhle šílenost zakončil nádhernej přelet nad Prahou, kterej byl možnej jen díky opravě hlavní pražské ranveje. Lepší tečku jsem si ani nemohl přát, byť přiznávám, že jsem si to trochu nachystal a při výběru místa chtěl sedět na této straně, protože jsem tušil, že by to tak mohlo být. 

Největší šílenost, kterou jsem v životě udělal. A udělal bych ji hned znova. Tohle cestování mě prostě mega baví a moc doufám, že už co nejdřív bude možný v nějaké větší míře bez testů. 

Doufám, že video potěší nejedno oko a že aspoň trochu přiblížím tu atmošku mýho lítání.

Tohle bych dělal častěji.