Jakub Cigl

Skandinávská pohádka

Severní vítr je krutý, ale tím nejkrásnějším způsobem.

-Kodaň-Stockholm-Luleå-

Milé děti, dnes si povíme pohádku o jedné úžasné letní dovolené u moře. To jsme tak s maminkou jednou zašli do cestovky na Svoboďáku a koupili prďáckej zájezd v Hurghádě. Zatímco tatínek chodil poctivě do práce, aby vám na pláži mohl kupovat zmrzlinu, na kterou se bohužel nevztahuje plná penze, maminka doma smažila řízky a srdceryvně je balila do alobalu, abychom měli po cestě úžasnou společností Smartwings co jíst. No přece si nebudeme nic kupovat na palubě.

Až budu mít děti, tohle z mých úst v životě neuslyší. Nejen proto, že tou dobou už snad žádné Smartwings nebudou, ale i proto, že bych šel radši na prýgl, než jel na takovou dovolenou, byť je mi jasný, že mnoha lidem tohle bohatě stačí a to já zas respektuju.

Každopádně ale asi tušíte, že mé vysněné písky leží jinde. A máte pravdu. Má nezměrná touha po asijských končinách není nijak tajná, nicméně na to si asi ještě pár měsíců (když dobře) musím nechat zajít chuť. Naštěstí je tvrzení, že už nemám po Evropě takzvaně do čeho píchnout pravdivé, asi jako že je Andy svaťoušek.

Pokud jde o Evropu, tak pokud kromě Británie a Švýcarska něco můžu cítit, je to Skandinávie, tamní vzduch je mi holt nějak vlastní. Bohužel jsem, začátkem července stále jako ne zcela očkovaný, musel brát v potas aktuální dobu, která je pro můj styl cestování bohužel poněkud smrtelná. Dánsko bylo naštěstí v kolonce zemí, kam jsem mohl, a tak jsem hned první červencový den sedl v matce Praze na letadlo a odletěl psát svoji pohádku do Kodaně. Nebojte, na rozdíl od Hanse Christiana Andersena bude mít ta moje happy end.

Na Kodani, která je rozkošná jako obří turbulence nad Japonskem a mám ji strašně rád, je trochu k pousmání, že mi zase nevyšlo počasí. V celé Evropě krásně, jen nad Dánskem to nějak nevyšlo…ne že by tomu na jaře 2017 bylo jinak. Na druhou stranu, na to, že měly padat trakaře, dopadlo to vcelku dobře a ani plakat do polštáře jsem kvůli tomu nemusel. Dánsko asi není potřeba nějak zevrubně líčit…strašně lovely země, kde jsou lidi moc fajn, všechno funguje a je tu draho jako málo kde. Jo a tomu jejich huhňání se prostě nedá rozumět.
Kodaň samotná asi není na dýl než pár dní, ale jen tak se jí šourat a nasávat atmošku, kde i multimilionáři jezdí na kole a všude na vás dýchá jakýsi námořnický nádech, není vůbec špatný. Střihnout si do toho jeden malej výletík k moři do Tisvildeleje a ona se ta pohádka vážně píše sama.

Po dvou nocích už nezbylo než zamávat hotelovému pokoji v přízemí, o kterém jsem až po dni zjistil, že je do něj velmi dobře vidět z venku, a vydat se dál, protože letět jen tam a zpátky…takový pohádky píše každej.

Další, neméně veselou kapitolou se mělo stát Švédské království. Z Kodaně co by kamenem dohodil (i když zrovna já asi ne), takže sednout na vlak, přejet moře, sednout na další povoz na kolejích a jen se nechat vézt vstříc divočinu. Inu divočinu…on ten jih Švédska je sice mimo města jeden velkej les, ale medvěda byste tady asi nepotkali. Ani Stockholm, o kterém se údajně nesou fámy, že je to velká zoologická, má tedy k neřízenému chaosu velmi daleko. Smrtící opice nepotkáte, naopak nasajete krásu, klid, blaho a můžete pokojně nasedat do nočního vlaku, který už do divočiny opravdu míří.

Jízda je to v letních měsících opravdu kouzelná, protože se neustálá jízda do západu slunce pozvolna změní v jízdu proti východu, aniž byste za okny zaznamenaly tmu. A když si člověk odmyslí to kňourání, jak hrozně ho bolí záda, protože byly lehátkový vagóny vyprodaný, je z toho pěkná projížďka. Navíc, nemůže to být vždycky sladký jako lentilky.

Když jsem byl v Luleå koncem listopadu, světla tady měli tolik, jako soudruzi za socíku toaleťáku, slunko tady nad horizont vylezlo asi na 3 hodiny a pak zas zmizelo. No a tak jsem si to teď přijel vynahradit. Do příjemných teplot začínajíc číslovkou 2, azura a polárního dne kousek od polárního kruhu.

Co si budem povídat…ten polární den je o poznání hezčí. A ani nejde o to, že není zima, ale zhasnout a zatáhnout rolety si člověk může vždycky, kdežto sluníčko venku prostě nerozsvítíte. A stát o půlnoci na mole, pozorovat požár za obzorem a vědět, že víc, než jakýs náznak šera vám sever nedá, je opravdu nepopsatelný.

Že nepotkáte český koupáky, už beru jen jako bonbónek. Mně je prostě na severu dobře, rád si i dál budu zpívat song Severní vítr je krutý a rád se sem budu vracet. A taky o něm klidně budu psát a vyprávět pohádky.