Jakub Cigl

video blog

Druhá část takovýho malýho evropský leteckýho bláznovství

zažito: srpen 2020

vypuštěno: 15. října 2020

Druhá část mýho trip-reportu ze srpnové cesty skoro kolem Evropy. Opět formátem primárně videa, ale taky psanýho blogu s fotkama.

V téhle druhé části je mimo jiné vidět, jak přesně vypadá můj leteckej styl “za co nejkratší dobu co nejvíc.” Tak se pohodlně usaďte a snad se to bude líbit.

No a pokud si ještě neviděl/a první díl, tady je:

Pláže z písku,
vody slané,
ale Španělsko to není
drahý pane

Přiznám se, že na Shetlandy jsem jel kvůli té 14 a půl hodin dlouhé plavbě. Možná i proto si mě to pak tak získalo. Je mi celkem jedno, že mi byla zima, protože do toho batohu na dva týdny už se kalhoty prostě nevešly. Nevadí mi, že jsem musel jíst instantní těstoviny z Tesca, protože všechno ostatní bylo zavřený a Mekáč 300 km daleko. 

Když sem někde happy, neberu ohledy na malichernosti, a tady já byl. V pustině, která si mě okamžitě získala. Člověk si najednou v sobě nosí pocit, že to odplutí bude bolet. Ani nechcete jít spát, jak se toho bojíte.

Určitě to není pro každýho. Britská sychravost tady nezná mezí a počasí se během dvou písniček změní pětkrát, ale sakra má to něco do sebe. Na písečných plážích se tady sice opálíte asi jako si na protialkoholním zajdete na pivo, za to si však odvezete něco speciálního…že sem chcete znova.

Dál na cestě jsem se bál, že mě v Edinburghu ztrestá počasí a já budu muset trávit celý odpoledne na letišti. Tato poprava mých plánů se naštěstí nekonala a já si v typickým skotským sychravoučku mohl lebedit celý odpoledne.

Nutno říct, že lidí jak šafránu. 

Zkáza jménem Polsko

Cigl a Polsko. Tohle spojení prostě nějak nefunguje. To si tak hezky užíváte hotel hned naproti letiště a luxusní vafle na snídani. Pak spokojeně dojdete na, jak tomu Poláci říkají, park lotniskowi a skrz to, že Flightradar nemá o vašem letadle ani ponětí a na odletové tabuli jako jediný není vašemu letu vypsán gate, začnete mít blbý tušení. 

Samozřejmě se to potvrdí a v topu to jednu chvíli skočí až na 4 hodiny zpoždění. To, že to byly nakonec “jen” 2 hodiny…super! Bohužel zas je to Polsku. Z Gdaňsku já nikdy neodletěl včas a začínám mít vážný pochybnosti, že je to náhoda. Uznejte sami.

Že jsem tu loni v březnu po hotelových párcích na snídani málem nedoběhl na záchod už možná jen dokládá, že je mi to tu zapovězené.

Ale já tudy zas někdy poletím jak se tak znám…

Dancing Stockholm

Miluju Stockholm a Stockholm miluje mě.

Moje oblíbený místo na mapě v neobvyklou dobu. Na přespání, procházku, přestup. Ciglova klasa.

Na jaře Mordor, kam se nesmělo a všude člověk poslouchal, jak to s tou koronou pojali špatně. Teď se třesem z druhé vlny a na fotku Prymuly hážem šipky, Švéďáci si zatím aspoň trochu užívaj života, hrají sporty a můžou na pivo. 

Nebylo by to Švédsko bez ABBY a jejích hitovek. Tak proč si sem rovnou nedat soundtrack a netrsnout si aspoň doma na židli!

Přece nebudu sedět doma a bát se ven, jen aby se něco nestalo. To radši uletím co nejvíc.

Azurový pobřeží
bez plavek!

Tak nějak jsem od sebe nikdy nečekal, že poletím na Azurový pobřeží. Jsou však věci, který mě dokážou přesvědčit. Plavky si ale neberu! 

Ne, není to reklama na nuda turistiku. Nevím no, nějak prostě nepotřebuju se svojí vanou pobíhat po pláži a dělat, že mě to baví. Na ty holky se přece dá koukat i oblečenej!

Jinak po počáteční nechuti nutno uznat, že v Nice je to celkem hezu. V Monacu bylo vedro jak na poušti, o něm to v rámci mé tříhodinové návštěvy tohoto pidi státu prostě říct nemůžu.

Dreamliner!

Ona věc, která mě přesvědčila letět do výhně na jih Francie byl Dreamliner, neboli Boeing 787-8. Širokotrupý dálkový letadlo, kterým se prostě moc často na krátkých evropských linkách neproletíte. 

Celej ten výlet byl vlastně postavenej na tom, že minimálně jeden let chci letět wide-body. 

Ano, jsem blázen, ale pořád lepší, než kdybych třeba fetoval, ne?

Přelet celé Moravy budiž symbolickým razítkem za tímto tripem. 

V evropských podmínkách to bylo asi nejvíc, co z toho šlo vytřískat. Já tento styl cestování prostě potřebuju a je mi celkem jedno, že jsem byl skoro všude jen jednu noc, mě ta zběsilost totiž celkem baví. 

 

Hrozně bych si přál, aby šlo co nejdřív lítat nějakou Asii, nebo cokoliv, kam můžete letět přes 10 hodin. Bojím se ale, že to ještě pár měsíců nepůjde, takže nezbývá, než se upínat k tý Evropě.

Každopádně ale rozhodně nehodlám sedět doma a něčeho se tam venku bát. To ani omylem!