Jakub Cigl

VIDEO: Cesta kolem světa 1 (2018)

34 747 km. 13 dní. 9 letů. 1 batoh. 1 Cigl.

zažito: prosinec 2018

vydáno: 20. dubna 2020

V roce 2018 jsem si splnil sen…obletěl jsem poprvé zeměkouli. Na svoje výlety s sebou vždycky tahám zrcadlovku, protože fotky jsou víc než megabajty v počítači. Jsou to živoucí reminiscence. Na tento trip jsem však přibalil na rychlo koupenou kamerku, která sice kvalitou záběrů možná tak loupe profi kamerám nehty na nohou, vzpomínky a „vibe“ je z ní ale stejnej.

Rok a půl ležely tyto záběry někde v počítači. Nyní však poznávají světlo světa v tomto doku-reportu.

34 747 km.
13 dní.
9 letů.
1 batoh.
1 Cigl.

Vyklepanej jak pes, se šíleným účesem (kterej neuvidíte), jedním batohem, kterej se mé mamce mimochodem vůbec nelíbí. V zimní bundě a v batohu plavky (které jsem nepoužil). S vidinou toho, že se na svým tripu nebudu muset dívat za sebe. S vidinou, že budu neustále vzlétat vstříc horizontu přede mnou.

Cestování je pro mě srdcovka a kdo mě aspoň trochu zná, tak tohle ví. Nejsem však typický český Švejk, co si zabalí řízky do alobalu a jede do Chorvatska, či hůř, letí se Smartwings do Hurghady. Lítat je sen a čím víc a dál, tím líp. Čím větší turbulence, tím lepší turbulence. Někdo se bojí, někdo se blaženě a šťastně směje. 

Barcelona.

San Francisco.

Nebojim se o sobě říkat, že jsem nevšední a že hledám nevšední věci.  Hodně lidí mi říkalo, že za 13 dní přece nemůžu nic poznat ani zažít, že nevylezu pořádně z letiště. Možná to tak z jejich pohledu skutečně je, ale mně to takhle stačí. 

Přiletět, nasát, zapsat vzpomínku, letět dál. Takhle to dělám já.

Přes klasicky krásnou Barcu a neskutečně útulné a předražené San Francis (díky bohu za mekáč) až na Havaj, kde se člověk musí praštit a stejně mu to přijde jako Bibione, kde nikdy nebyl. Tahání zimní bundy v podpaží ve 29 stupních tu radši rozvádět nebudeme.

Honolulu.

Ósaka.

Kyoto.

Tokyo.

Přes Japonsko, do kterého jsem se zamiloval a nemůžu na něj říct půl křivého slova i kdybych moc chtěl a byl pranýřován a krvavě mučen. Asie je srdcovka a Japonsko je láska. 

Seoul.

Až do demilitarizované zóny, protože bez Severní Koreje by to nebyla Korea. 

Přes Soul, kde si člověk připadá extrémně cizí, protože Jihokorejci prostě cizince nemusí. 

DMZ.

Wuhan.

A stejně to člověku utíká pod rukama, aniž by si to uvědomoval. Pak už se jen přiblíží ten poslední dlouhý let na starý kontinent, který předznamenává konec dobrodružství.

A pak to přijde. Konec.

Na začátku to všechno vypadá jakože strašně za dlouho a najednou jste na konci. Jako by nic. 

IMG_0547

Roma.

Někdo jede na 13 dní do Chorvatska na oblázky, já radši obletím zeměkouli. Každýmu dává smysl něco jinýho. Někomu chutná víc KFCčko, někomu Mekáč. Tohle je pro mě ten nejlepší způsob cestování. Kdyby to šlo, obletěl bych planetu každý měsíc, jenže to nejde…v práci by mě zabili a ztratilo by to ten wow efekt „Obletěl jsem zeměkouli!“

Takže místo každýho měsíce mám v plánu dělat to alespoň každý rok. Opravdu nevím, jestli to vyjde i letos, byť bych si strašně přál, aby to šlo. I proto jsem vzal zavděk trochu si oživit tvorbou tohoto videa svoji první Cestu kolem světa, která byla do té doby suverénně nejšílenější věc, co jsem v životě udělal.