Nové letiště v Istanbulu

nejdražší peklo na Zemi

zažito: leden 2020

napsáno: 13. února 2020

Když v říjnu 2018 otevírali v Istanbulu nové letiště, vyhlížel to letecký svět s nadšením. Provoz se v hlavním městě Turecka přesunul ze starého Ataturku, který již kapacitně naprosto nedostačoval, na nové, na zelené louce (čtěte na vyprahlém kousku země) vystavěné letiště, které se po dokončení, které je plánováno na rok 2025, má stát co do počtu cestujících, největším letištěm na světě.

Když tedy člověk koncem roku kupoval letenku z Rigy do Šanghaje s Turkish Airlines s devítihodinovým přestupem právě na tomto letišti, jeden by zajásal a šel kupovat ohňostroj, jenže jak se říká, není všechno olovo, co je vážně olovo a ne každá bankovka je pravá.

Člověk by si řekl, že přestup devět hodin je habaděj času a že zůstávat na letišti je pěkná srabárna. No jenže to by muselo turecké Erdogany napadnout na nové letiště s otevírací kapacitou 150 milionů pasažérů ročně udělat železniční napojení!!! Asi si řekli, že se lidi rádi projedou autobusem, který podle všech informací může do centra jet i dvě hodiny. Vždyť to metro může být otevřeno až za rok, proč ne. S takovou nemělo moc smysl do města jezdit, přijel bych až za tmy a viděl velký prd. Takže už dopředu jsem věděl, že mě čeká „příjemných“ devět hodin na letišti. Neskutečná nehoráznost na takové letiště nemít kolejové napojení.

První dojmy po přistání? Tak zaprvé…od dráhy k terminálu je to strašně daleko, takže pojíždění vám klidně zabere dalších dvacet minut…pokud člověk spěchá, ideální na nervy. Následný výstup z letadla trochu stylem SSSR, kdy selekce cestujících na přestup a na přílety nemohla být méně jednoznačná. To vše však člověk alespoň na chvíli zapomene, jakmile se dostane do terminálu. Člověk stojí ohromen tím, co vidí. Obrovský, prostorný, honosný, krásný terminál, že si doslova říkáte „Bože to muselo stát strašných prachů.“ A taky že stálo. Jdete si to prohlédnout, protože máte čas, jdete, kocháte se, jdete, jdete, jdete. Přesně tady začíná problém. Jdete.

Turci bohužel místo toho, aby udělali třeba aspoň dva terminály, udělali jeden obří. Ono by na tom nebylo nic zas tak šibeničního, vždyť třeba v Hong Kongu je také (zatím) jeden obří terminál. No jenže v Hong Kongu si s přesouváním po něm můžete pomoct automatickým vláčkem, který jezdí čtyři patra pod zemí…v Istanbulu leda kulový, jen ať se lidi projdou a zničí…a to tady je ten terminál větší než v Hong Kongu. Nebo vlastně ne ježiš, promiňte lidi, můžete se nechat svést golfovým vozíkem, když se vám nechce chodit, ovšem pokud máte zrovna po kapse nějakých 10 dolarů, či jiné platidlo, třeba kadidlo.

Další skvělou vlastností zdejšího letiště je wifi. Na všech světových letištích je wifi zdarma na neomezenou dobu. Každé normální letiště to tak má. Myslíte, že to tak je i v Istanbulu? Pche. Letiště vám velkoryse dovolí se připojit na hodinu. Na jednu zpropadenou hodinu. No dobře, když je člověk chytrej, jsou to hodiny dvě, jelikož první hodinu si člověk vybere po přihlášení přes mobil, druhou hodinu získá přihlášením na kiosku přes pas…tohle Erdogani naštěstí nemají dotažený. Pak už ale musíte internet kupovat. Nechci tady brečet a naříkat, jak mi v Turecku nedovolili se dívat na Sněhurku, ale když cestujete sami a máte přestup devět hodin…on ten internet dost pomáhá.

Tím se dostáváme k dalšímu negativu…pro boha živýho tady není co dělat. Jsou letiště, kde se dá trávit čas sledováním provozu, návštěvou kina, hraním minigolfu či na piano, na které člověk neumí, tady ne. V nabídce jsou sice tzv. Observatories na sledování dění venku, jenže to jsou spíš kuřárny plné Turků, co se na vás dívají jak na idiota.

Vodu z veřejného pítka si tady také nenačepujete, proč by to taky Turci dělali, když to jde na všech ostatních světových letištích. Jen si tu vodu kupte, nějak se nám to letiště splatit musí.

A teď teprve přichází sranda. Při rolování Flightradarem u našeho letu vyskočily čtyři hodiny zpoždění. Čtyři! Z devíti hodin bylo třináct. To už bylo samozřejmě v době, kdy jsem zjistil, že z této zahrady si fialky neodnesu a že čím dřív odsud zmizím, tím líp. A já dostal nášup…

Jako náplast od aerolinky poukaz na jídlo ve zdejších fastfoodech, které jsou mimochodem neskutečně předražené a zdejší obsluha to má se svojí vstřícností rozhodně blíž do pekla než do nebe. Ale že by někdo věděl důvod, proč máme zpoždění, to ne. Radši neztratit tvář, než pomoct cestujícím. Myslím, že tato věta celé letiště charakterizuje úplně nádherně. Dělat to dobře pro sebe, ne pro lidi. Btw zpoždění jsme měli z toho důvodu, že naše původní letadlo přistálo z pro mě dodnes neznámých důvodů jinde a my čekali na náhradní letadlo, které však tou dobou bylo někde na půli cesty z Tokia.

Třináct hodin na tomto letišti pro mě bylo zcela upřímně strašných a je jediné štěstí, že mi to relativně uteklo. Kvůli zpoždění jsem na něm vlastně i strávil noc, jelikož místo před druhou ranní jsme letěli až před šestou. Suma sumárum. Je to krásné letiště. Vzhledově možná nejhezčí, co jsem viděl, ale tím končíte. Obrovské bez žádného vláčku, složité, nepřehledné, nepřátelské. Jako by někdo zapomněl, že letiště má sloužit lidem. Turkům se za obrovské peníze povedlo postavit něco, co možná zahřeje jejich ego, ale obyčejného člověka leda tak naštve. Osobně se dost bojím až letiště dosáhne plánované kapacity 200 milionů cestujících a bude největší na světě, protože už teď je to v některých centrálních částech peklo a opravdu nevím, kam tady těch 200 milionů lidí ročně narvou.

A přitom je to škoda. Turkové měli obrovskou šanci udělat ne pouze největší, ale také nejlepší letiště na světě, které si společně s Turkish Airlines podmaní trasy nejen z Evropy na východ. Za sebe se domnívám, že s tímto ale nemají šanci. Turkish Airlines mohou být dobří jak chcou, a že oni jsou, ale tady prostě člověk přestupovat nechce.

Hodně rád jsem odsud po 13 hodinách a 12 nachozených kilometrech odlétal. Naštvanej, což mi vydrželo doteď, když o tom tak píšu. Radši sedět v letadle s uřvanými Číňany, než být na tomto letišti.

Jedno z nejhorších letišť, kde jsem kdy byl. Sorry.