Dvě hodiny v Pekingu

Byl začátek května a já letěl z Amsterdamu do Hong Kongu. Jedna rezervace, dva lety…Amsterdam – Peking a Peking – Hong Kong. Časově nějakých 9 a 3 a půl hodiny, na přestup dvě hodiny. Díky garantovanému přestupu žádná nutnost opouštět tranzitní zónu.

Předtím jsem v Pekingu ještě nebyl, takže touha vyrazit obíhat památky a zjišťovat, jak drahý je v Pekingu Mc´Donald ve mně planula. Jenže. Jak leckomu musí dojít, s dvouhodinovým přestupem nestihnete v centru ani párek v rohlíku. Co párek v rohlíku, za dvě hodiny do toho centra a zpátky nestihnete ani dojet. Žádné Náměstí Nebeského klidu či Zakázané město se tedy bohužel nekonalo. Třeba někdy jindy (určitě).

Takže odškrtnout „Byl jsem v Pekingu“ si můžu, ale moc blahodárný ten pocit opravdu není, takže to udělám, až uvidím víc, než celkem ponuré kulisy zdejšího terminálu 2.

Momentálně v Pekingu funguje pro dálkové lety jediné letiště – Beijing Capital (PEK), v brzké době má být otevřeno ještě větší, superletiště Daxing, protože ty které Peking zatím má, jednoduše nestačí. Vtipné je, že u nás se bavíme o tom, že v Praze přestávají stačit autobusy na letiště a v Pekingu už nestačí ani samotné letiště. Jiný vesmír…a ten náš je smutnej.

Letiště PEK, na které jsem letěl, má tři terminály. Terminály 1 a 2 ve stejné staré budově (vnitrostátní a mezinárodní linky) a naproti nový, krásný, dechberoucí terminál 3, jehož budova připomíná vážku a je 2. největším letištním terminálem na světě…plus šestou největší budovou na planetě vůbec.

Problém je v tom, že na terminál 3 létají prioritně aerolinky Star Alliance (Air China, Singapur Airlines, Lufthansa…) plus pár vybraných ze SkyTeamu a podobných (Alitalia, …). Zbytek bohužel musí na starý terminál 2. To se týká i aerolinek jako Korean Air či China Southern Airlines (můj případ), které byť platí za jedny z největších a nejlepších na světě, mají prostě smůlu.

Už první chvíle na „dvojce“ byly celkem sranda. V Amsterdamu jsem dostal jen jednu letenku s dodatkem, že je až do Hong Kongu (normální je dostat buď dvě letenky, nebo jen jednu na první část cesty a druhou si nechat vytisknout na přestupu). Hned po výstupu v Pekingu za nástupním mostem už stálo pět slečen přímo od China Southern a odchytávaly všechny přestupující do Hong Kongu (bylo nás tak 12). Anglicky skoro neuměly, ale od každého chtěly hned jeho letenku s pasem, kterou mu posléze sebraly a někam odešly se slovy, ať počkáme. No asi jsem v životě zažil příjemnější instrukce…odevzdáte letenku i pas a zůstanete v Pekingu do konce života, nemluvě o pocitu cestovní obnaženosti. Naštěstí po chvilce přišly s novými letenkami na let Peking – Hong Kong, načež se nechaly následovat na transfer desk jak Willy Wonka továrnou na čokoládu (jen to teda bylo bez písniček a bez čokolády).

Možná to bylo tím, že bylo 6 hodin ráno, ale směšnější transfer desk jsem v životě neviděl. Na celý proces tu byli dva lidi – jedna slečna skenovala letenky a druhý stál u rámu a prováděl bezpečnostní kontrolu. Jenže ono dělat security v jednom moc nejde, takže vždycky slečna naskenovala pět boarding passů a utíkala pomoct kamarádovi k rámu…a takhle furt dokola. Naštěstí nás nebylo moc a já byl vepředu, ale lítost ať provází ty, jež přestupují ve špičce.

Jinak terminál 2. Obyčejná syrovost, kterou najdete kdekoliv. Přehlednost, pokud tady někdy byla, tak odešla a už se nevrátila. Sedaček dost tak na tu šestou ránu, protože když se začal plnit gate na můj let do Hong Kongu, tak začalo být těsno, že i sardinkám v konzervě by to přišlo slabý. Žízní tu člověk díky automatům na vodu zadarmo nepojde. Kafe pijící osoby zahřeje Starbucks, ale pokud čekáte desítky obchodů, ve kterých by člověk ukonejšil čekání, tak smolíček. Jedinou „spásou“ budiž dva obchůdky s čínskou kosmetikou, ve kterých se k mému úžasu dveře netrhly a výhradně Číňani se v nich střídali jak děcka na kolotoči, ale upřímně…nějaký obchody s kosmetikou člověka nespasí, proč by tam člověk vůbec lezl?

Abych to nějak shrnul.
Pokud budete přestupovat v Pekingu, doufejte, že letíte na „trojku,“ nebo už na Daxing. Na druhou stranu, z transferu na „dvojce“ nemocní nebudete a byť tady není bazén, kino, vodopád ani sauna, přežít se to dá. S přestupem dvě hodiny výletík do centra nestihnete ani kdybyste byli Sonic X, ale záchod stihnete i dvacetkrát – jsou čisté a hada v pisoáru se bát nemusíte, žádný by tam být neměl. Instagram ani Facebook tady od vrchu až dolů neprojedete, protože tyto sítě v Číně nefungují. Není to ani místo, ze kterého budete chtít posílat babičce pohled, ale kulturní zážitek je zaručen v podobě obyčejných čínských cestujících, kteří grkají, řvou a při troše „štěstí“ je i uvidíte používat umělou kytku jako záchod.

12. června 2019

květen 2019